Záchranářský výcvik
Fotografie naší Bonnie v časopise Svět psů 03/2014 v zajímavém článku o výcviku záchranářských psů.
(Autor článku: PhDr. K. Jančaříková)
Jak jsme se k záchranářské kynologii dostali?
Už od štěněcího věku nás Bonnie překvapovala velikou chutí a rychlostí hledat svoje ztracené páníčky. Nejdříve jsme se jen tak náhodou ztráceli na procházkách a naše fenka měla vždy obrovskou radost, když svého ztraceného člověka našla. Radost z nalezení projevovala nadšeným štěkáním,což se později ukázalo jako výborný návyk při skutečném označování osob, který nebylo nutné nijak trénovat.
Postupně se dvounozí členové její smečky schovávali na delší vzdálenosti a do uzavřených úkrytů a Bonnie se musela stále více spoléhat na svůj nos a pracovat s jejich stopou. Abychom podpořili zájem o hledání, při nalezení člověka byla Bonnie vždy patřičně odměněna něčím mimořádným, játrová paštička byla a doteď je odměnou číslo jedna. Tuto zábavu při procházkách jsme stále nepovažovali za nějaký výcvik nebo průpravu pro záchranářské práce. Fenka byla velmi akční, a tak bylo zábavné jí zaměstnat nejen svaly, ale i hlavu.
V období divoké psí puberty jsme si zkusili opravdový záchranářský trénink, a to v Brněnci u Svitav s partou zkušených záchranářů. Tehdy jsme trénovali vyhledání v rozsáhlých sutinách bývalé továrny. Bonnie byla a doteď je z těchto tréninků velmi nadšená, miluje hledání osob v různých úkrytech.Tehdy jsem měla jasno, že se svoji fenkou se začnu věnovat naplno této aktivitě, která má opravdový smysl a může se uplatnit v praxi, třeba jen při hledání ztraceného člena rodiny.
Začala jsem trénovat se zkušenými kynology-záchranáři, kteří mě při výcviku posunovali vždy o krok dál a já zjistila, že moje psí slečna je pro tuto disciplínu velmi nadaná, ostatně jako mnoho ausíků záchranářů, které jsem měla možnost poznat a vidět při práci.
Pravidelně jsem se účastnila záchranářských tréninků záchranné brigády kraje Vysočina, kde jsem získávala cenné rady a zkušenosti při pátrání po ztracených osobách.
Pes záchranář musí umět nejenom hledat osoby, ale musí být především spolehlivě ovladatelný svým psovodem a umět spoustu dovedností, které jsou průpravou pro náročnou práci v terénu.
Pes a psovod se vlastně učí celý svůj život a výcvik psa záchranáře není nikdy ukončený. Co vlastně člověk se svým pejskem zvládl si může potvrdit složením záchranářských zkoušek podle Národního zkušebního řádu a Mezinárodního zkušebního řádu IRO.
Práce záchranářských psů se dělí do několika skupin, podle terénu a způsobu vyhledávání osob:
-
záchranné stopování
-
plošné vyhledávání
-
vyhledávání v sutinách
-
vodní záchranářské práce
-
vyhledávání v lavinách
-
mantrailing-hledání jedné osoby podle jejího individuálního pachu
S Bonnie jsem si "přičuchla" ke všem druhům záchranářských prací. Sutinové vyhledávání nás oslovilo nejvíce. Ve všech druzích vyhledávání je nutné pravidelně trénovat na různorodých terénech, aby pes získával zkušenosti a člověk se pak mohl spolehnout na jeho schopnosti, které vedou k úspěšnému nalezení ztracených, zavalených či jinak pohřešovaných osob. Každý, kdo se chce se svým chlupatým parťákem věnovat záchranářskému výcviku si časem získá pohled na jednotlivé druhy vyhledávání /pokud se samozřejmě aktivně účastní těchto tréninků/ a sám si pak zhodnotí možnosti svého psa a také svoje, protože záchranářský výcvik je jedním z časově a finančně nejnáročnějších.
Naše úsilí jsme završili zatím složením zkoušek:
ZZZ zkouška záchranářské způsobilosti podle Národního zkušebního řádu
IRO RH-T E v sutinovém vyhledávání, podle Mezinárodního zkušebního řádu pro záchranné psy
IRO RH-L A v lavinovém vyhledávání, podle Mezinárodního zkušebního řádu pro záchranné psy
IRO RH-FLE v plošném vyhledávání, podle Mezinárodního zkušebního řádu pro záchranné psy
Nyní pokračuji v přípravě svého psa pro další stupně zkoušek. Záchranařina nás zkrátka baví a každý trénink na sutině s partou prima lidiček nás neskutečně nabíjí energií a chutí do další práce.
.
Září 2016
Po mateřských povinnostech opět v akci !!!
Mně i Bonnie už tréninky v sutině velmi chyběly. Moc rádi jsme potrénovali s partou záchranářů-kynologů v reálné sutině v Brněnci u Svitav. Bonnie po štěňátkách vůbec nezlenivěla, naopak se snad ještě více těšila a hledala opravdu s přehledem zkušeného psa. Šlo jí to výborně, byla jsem s jejím výkonem moc spokojená.........
Že bych se přece jen odhodlala k dalšímu stupni IRO zkoušek? Museli bychom zapracovat na poslušnosti, dopilovat další speciální cviky. Vyhledávání osob, tak to je po dnešním tréninku pro moji Bonnie malina, na její nos se mohu spolehnout.
2. a 3. prosinec 2016
1. místo na Workshopu záchranných psů a psovodů v Brněnci
V kategorii A ( 400- 600 m2, 2 ukryté osoby) jsme se v konkurenci dalších týmů umístili jako první.
Kromě vyhledávání osob, když byl měřen čas, za který pes označí osobu, byly prověřovány i zdravotnické znalosti psovoda. Celý závod byl rozdělen na noční a denní speciál.
Hlavně noční vyhledávání jsme si všichni moc užili, organizátor nám připravil skoro "ostrou" akci. Měli jsme možnost zažít úplně jiné emoce než při trénincích. Hasičské auto, hluky motorů, generátor, pohyb hasičů po sutině, psovod měl vstup do sutiny omezen.
Bondu tyto neznámé podmínky vůbec nerozhodili, zajímalo ji jen, jak co nejrychleji najít ukryté osoby. Při denním speciálu dokonce jako jediná vlezla celá do úkrytu figuranta.
Je to moje holka chlupatá, nejšikovnější, zase mě tímto velikým úspěchem nakopla k dalším plánům v záchranářském výcviku. Byla by škoda takového pracanta nechat zahálet.
17. prosinec 2016
Trénink sutinového vyhledávání na trenažéru Ergon v Brně.
Předvánoční čas jsem s Bondou a dalšími nadšenci strávila na krásném sutinovém trenažéru. Přes nevlídné počasí a teploty pod bodem mrazu jsme si krásně potrénovali a domů jsme odjížděli velmi spokojení.
Bonda si bez problémů vyhledala osobu schovanou v úplně zakrytém kanálu, což byl velmi těžký úkryt. Další figurant byl schovaný ve výšce okolo 3 m a s tím měla Bonda zpočátku problém. Stále se pohybovala v místě pachu, kroužila dokola, zkoumala každou dírku ve stěně, kudy pronikal průvanem pach, než ji napadlo otočit hlavu nahoru. Byla to pro ni výborná zkušenost, která se jí v příštím hledání neztratí.
17. února 2017
Zkouška záchranného psa lavináře podle mezinárodního zkušebního řádu IRO.
V Koutech nad Desnou složila Bonda svoji třetí záchranářskou zkoušku, a to v lavinovém vyhledávání
IRO RH-LA s hodnocením výborně/286 b. Je to moje holka nejšikovnější a jsem na nic moc pyšná.
Speciální cviky dovednosti, které jsme pro tuto zkoušku trénovali, provedla bez chyb a v prohledávaném prostoru (plocha 8000 m2, 2 zahrabané osoby) rychle a s jistotou našla 2 osoby, krásně a dlouho je značila štěkáním.
Zkoušku hodnotím jako nejnáročnější, kterou jsem se svým psem zatím absolvovala. Nejenom kvůli časové náročnosti, protože zkoušky trvaly od časného rána až do podvečerních hodin, ale taktéž kvůli psychické náročnosti nejen pro psovody, ale samozřejmě i pro psy.
29.dubna 2017
Zkouška plošného vyhledávání IRO-RH-FLE
Vyhledávání v plochách nepatří mezi naše hlavní směry záchranářského výcviku. Přesto jsme zkusili nastoupit na E stupeň této zkoušky, kde se ve speciálu vyhledává jen jedna ukrytá osoba.
Bonda pracovala úžasně, zajímalo ji jen, jak najít člověka. Pan rozhodčí přezkušoval v prohledávaném terénu i vysílání psa do různých směrů a jeho ovladatelnost. I toho zvládla na jedničku.
Ve druhé části zkoušky se prověřovala poslušnost psa, tam jsme mohli být lepší, ale nakonec si moje Bonda odnesla krásné hodnocení "velmi dobře"/185 bodů.
srpen 2017
Trénink sutinového vyhledávání Brno-Ergon
Naše Bonda je v polovině březosti, a tak jsme si ještě naposledy před narozením štěňátek jeli zatrénovat do našich oblíbených sutin.
Byla jsem zvědavá, jestli se naší mamině bude do terénu na Ergonu vůbec chtít, přece jen je to velmi obtížná sutina pro pohyb psů.
A byla úžasná, holka moje. Přestože se pohybovala rozvážněji a klidněji než jindy, měla krásnou motivaci najít schované osoby. Pracovala pečlivě a samostatně, vůbec jsem ji nemusela povzbuzovat opakovanými povely.
